bernard aubertin
bernard aubertin patřil mezi nejradikálněji tvořící autory počátku šedesátých let. po osudovém poznání díla yvese kleina se výtvarník věnuje tvorbě monochromů a kreativní práci s ohněm. jeho reliéfy s hořícícmi zápalkami právem připoutávaly pozornost kritiky i avantgardně smýšlejících kolegů. aubertin se zůčastňuje většiny důležitých výstav seskupení zero a zájem o oheň i jeho destrukční, avšak zároveň metamorfující vlastnosti umělce až do konce života neopustily.
výtvarník se narodil v roce 1932 a zemřel v r. 2015 v Reutlingenu (německo)
herman de vries patřil mezi umělce velmi často vystavujicích s jádrem hnutí zero a i po jeho oficiálním ukončení v roce 1966 se stále s duchem zera ztotožňuje. jeho tehdejší unikátní díla tvořená principem náhody (často vycházející z číselné ispirace přírodou) později vystřídaly reliéfy a obrazy z nalezených objektů v přírodě, malby popelem, či rozemletými barevnými půdami. umělcova tvorba je vysoce osobitá a herman de vries má již dnes v dějinách světového umění své pevné místo. na bienále v benátkách v r. 2015 byl tomuto umělci věnován celý holandský pavilón.
Milan Dobeš byl v tehdejším československu prakticky jediným důležitým protagonistou kinetického umění druhé poloviny minulého století. Byl náhodně objeven na své výstavě v praze zahraničními kritiky a následně je pak hned zván na všechny důležité výstavy kinetického umění a tehdy profilujícího se opartu. Umělcův zájem o pohyb a jeho zobrazení, či vyjádření je od zmíněné pražské výstavy až doposud stále stejně intenzivní. díla tohoto výjimečného autora se nachází v nejprestižnějších sbírkách konkrétního umění po celém světě.
Tvorba ulricha erbena v zásadě spočívá v práci se sousedstvím barev, s jejich harmonií, či kontrastem a tím vznikající energií. Erben často nanáší barvy v mnoha, jen zčásti krycích vrstvách a tím dosahuje zvláštní hloubky malby. Malíř je přiřazován je směru nazvaném colour field painting a již krátce po svém studiu na akademiích v německu a itálii se profiluje vzácnou schopností redukce obsahu na to nejzásadnější. Od osmdesátých let je profesorem na prestižní akademii v düsseldorfu a jeho uměleckou dráhu lemuje dlouhá řada významných výstav.
Hans Jörg Glattfelder se věnuje od samých uměleckých počátků konstruktivismu. Již v mládí se odstěhoval z rodného Švýcarska do itálie, kde téměř čtyřicet let úspěšně konstruoval své geometrické obrazy a objekty, poté měl ateliér v USA a nakonec se v roce 1998 usídlil natrvalo v Paříži. Jeho obrazy z posledních tří dekád mají většinou charakter objektů, kdy autor pracuje nejen s obsahem malovaným na plátně napnutém na dřevěné konstrukci, ale i s nepravidelným tvarem celého díla korespondujícím s matoucí prostorovostí geometrických systémů.
Milan Grygar patří mezi nejradikálněji tvořící umělce na naší scéně a jeho individuální přístupy i závažnost tvorby mu zajistily vedoucí pozici nejen u nás, ale zároveň i důležitý mezinárodní respekt. Již od šedesátých let přistupuje ke své tvorbě nejen jako malíř, ale objevuje ve svém umění i zvukové a hudební paralely. Od té doby vztah mezi výtvarnou tvorbou, prostorem a aspektem zvuku tvoří nedílnou součást Grygarova díla.
jan henderikse je zakládajícícm členem holandské skupiny nul, se kterou (spolu s dalšími členy:armando, henk peeters a jan schonhooven) vnášely nové impulzy a revoluční druh tvorby do tehdejšího uměleckého dění. skupina nul úzce spolupracovala s německým hnutím zero a jan henderikse vytváří reliéfy z nalezených, použitých, anebo bezcenných materiálů. seriálně řazené drobné předměty, bezcenné mince, anebo korkové zátky jsou dodnes výrazovým jazykem tohoto významného umělce.
christian megert patří mezi umělce, kteří zůčastnili téměř všech zásadních výstav hnutí zero a jeho typickým výtvarným projevem jsou prostorové práce využívající reflexí zrcadel. ta jsou v jeho objektech sestavována do rafinovaných konfigurací, někdy lazurována, anebo plně překrývána barvou. christian megert patří do skupiny nejzásadnějších, konkrétně tvořících umělců a jeho díla jsou zastoupena v mnoha významných světových muzeích. 
Marcello Morandini je mistrem kontrastu černé s bílou. Tyto dvě "nebarvy" ho věrně provázejí celou jeho uměleckou drahou již od šedesátých let a autorova kreativita s nimi dokáže rozehrát nekonečnou škálu variací, překvapujících stále novými řešeními konstrukcí. Těžiště jeho tvorby spočívá jak v malbě geometrických kompozic, tak v tvorbě reliéfů a prostorových plastik. marcello morandini je vyhledáván nejen sběrateli a muzei zabývajících se přínosným konkrétním uměním, ale je často též oslovován ohledně zakázek při avantgardních řešeních v architektuře.
Dario Peréz-Flores je kmenovým autorem nejrenomovanějších galerií v Paříži, které se zabývají konkrétním uměním a je samozřejmě zastoupen jak v Evropě, tak i v USA. Vedle svých autorských profilů v galerii Denise Rene je na společných výstavách řazen vedle vysoce etablovaných autorů, jakými jsou například Yaacov Agam, Carlos Cruz-Diez, Jesús Rafael Soto, či Heinz Mack. Tvorba Daria Peréze-Florese se nechá přiřadit ke kinetickému umění, počítajícím s pouhým pohybem diváka před dílem, ale někdy jsou jeho rafinované refiéfy poháněny elektromotorky.
antonio scaccabarozzi tvořil většinou v ústraní a během svého života nijak zvlášť o výstavy svých děl neusiloval. díky této pasivitě začíná existuje zvýšený zájem jeho významné dílo teprve několik let a muzea i sběratelé objevovují neoddiskutovatelnou kvalitu jeho obrazů. umělcova autentická tvorba se datuje od poloviny šedesátých let
Klaus Staudt patří mezi protagonisty systémového konstruktivismu. Jeho objekty a plastiky jsou převážně skládány z bílých segmentů, jejichž konfigurace a směr společně utváří jemně naznačené geometrické tvary, či určité energetické proudění. Celé dílo Klause Staudta působí přes exaktnost systémové skladby velmi lyricky a je v celé své šíři i umělecky velmi jednotné. autorovi se dostává v posledních letech rapidně narůstající pozornosti jak ze strany informovaných sběratelů, tak od renomovaných institucí.
